Mléko a mléčné výrobky jsou další kontroverzní potravinou dnešní doby. Mají jak své zastánce, tak odpůrce. Těch druhých, zdá se, v poslední době přibývá. Prodej mléka a mléčných výrobků přináší potravinářskému průmyslu nemalé zisky, a proto je jejich konzumace neustále značně propagována. Mléko je nám doporučováno zejména pro vysoký obsah vápníku. Obsahuje také např. bílkoviny a vitamíny A, D, B12.

 

K čemu mléko potřebujeme podle přírodního scénáře?

Mléko je základním krmivem pro mláďata stejného živočišného druhu. A to platí u všech savců. Žádný savec v přírodě nepije v dospělosti mléko a už vůbec ne mléko jiného zvířecího druhu. Vždyť je to logické a přirozené. Každý živočišný druh má jiné potřeby na růst a vývoj mláděte a tomu odpovídá složení mateřského mléka. Žádné jiné (živočišné) mléko nemůže nahradit mléko mateřské. Něco jiného potřebuje pro stavbu těla a vývoj tele, něco jiného králík a úplně něco jiného lidské mládě.

Jako příklad zmíním nejrozšířenější kravské mléko. Svým složením kravské mléko podporuje zdvojnásobení váhy telete během pouhého 1,5 měsíce, po dokončení růstu váží 3-4x více než člověk. Kravské mléko podporuje rychlý růst, pevnou stavbu kostí, ale už ne vývoj mozku. Obsahuje proto 3x více bílkovin, 4x více vápníku a méně mléčného cukru než mléko lidské. Naše mateřské mléko je uzpůsobené výživě a zdravému, optimálnímu vývoji kojence. Pro srovnání s teletem, dítě zdvojnásobí svou váhu až za 6 měsíců. Mateřské mléko svým složením podporuje především vývoj nervového systému a rozvoj mozku. Proto obsahuje podstatně méně bílkovin i vápníku, zatímco mnohem víc mléčného cukru.

 

Umí naše tělo mléko trávit?

Pro strávení mléka tělo savců produkuje od narození enzym „laktáza“, který pomáhá mléčný cukr (laktózu) rozštěpit na jednoduché cukry. U většiny dospělých savců už tento enzym není potřebný a tak tělo po ukončení vývoje zastavuje jeho tvorbu. U většiny dětí se přestává tvořit kolem pátého roku života. Pokud pak dítě nebo i dospělý konzumuje dál mléčnou stravu, může mu způsobovat chronickou potravinovou alergii tzv. laktózovou intoleranci (nesnášenlivost mléčného cukru). Je třeba si uvědomit, že se nejedná o nemoc, ale o lidskou přirozenost. Nesnášenlivost mléčného cukru se projevuje tak, že nerozštěpený mléčný cukr zůstává ve střevech a kvasí. Důsledky se projevují nadýmáním, bolestmi břicha, průjmy, zácpou, ale i bolestmi hlavy, svalů a závratěmi. Touto přirozeností, nesnášenlivostí mléčného cukru disponují  ¾ lidské populace. Především Asiaté, Afričané a původní obyvatelé Ameriky. Naproti tomu existují velké skupiny obyvatel, u kterých se geneticky vyvinula schopnost pokračovat v produkci enzymu laktáza a jsou tak schopni trávit mléko i v dospělosti, např. Seveřané, Bulhaři, Arabové, Indové.

 

Mléko jako cizorodá látka

Ze své podstaty je mléko cizího živočišného druhu pro naše tělo cizorodou látkou. K tomuto názoru se přiklání v současné době už i mnoho odborníků. Naše tělo má přirozené mechanismy, jak se cizorodým látkám bránit. Např. alergickými reakcemi, zahleněním, chronickou rýmou, astmatem, tvorbou cyst a nádorů. Tyto potíže se však často nespojují s konzumací mléka a mléčných výrobků a jejich většinová „léčba“ spočívá v  medikamentózním potlačování uvedených potíží…

Už několik posledních desetiletí jsme pod tlakem reklamy mléčného průmyslu a žijeme s mnoha mléčnými mýty. Příkladem: „Děti potřebují ke zdravému růstu (kravské) mléko“, „Bez (kravského) mléka nebudeme mít pevné kosti“, apod. Bohužel se setkávám i s tímto argumentem: „Kdybychom mléko kravám neodsáli, tak by jim prasklo vemeno.“ Nikdy nevím, jestli takto rodiče dětem záměrně lžou, aby dítě přiměli k pití mléka, nebo jestli si to skutečně myslí a sami žijí v takovém bludu. Přitom každá matka ví sama nejlépe, že tvorba mléka funguje přirozeně tak, že čím více dítě z prsu saje, tím více se mléka tvoří, a naopak. Nikomu prsa po odstavení dítěte od kojení nepraskají. Stejné je to u všech savců J

Kravské mléko má také vysoký obsah kaseinu, což je hlavní bílkovina kravského mléka. Naše mateřské mléko ho obsahuje podstatně méně. Vysoký obsah kaseinu v kravském mléce přetěžuje játra a zvyšuje riziko autoimunitních onemocnění, ekzémů a astmatu. Zahleňuje a může být podle některých zpráv návykový.

 

Velkochovy dojnic – neetické zacházení

Krávy na mléko se chovají ve velkých počtech v malém prostoru, v nepřirozených podmínkách. Jsou chovaná v těsných kójích, kde se nemohou ani otočit. Často nemají možnost venkovního výběhu ani vzájemného kontaktu.

Přirozené potřeby krav nejsou zohledňovány. Prioritou je nadojit co nejvíce mléka během života krávy, nikoliv zdraví a dlouhověkost.

Vysoká tvorba mléka společně s neustálým používáním dojicího zařízení přináší kravám časté záněty vemene. Zatímco tele sáním mléka z vemene tlakem struku na patro mléko vytlačuje, dojicí zařízení mléko z vemene vysává, necitlivým způsobem. Často se přitom stává, že se odsává i krev. Vemeno se tak zanítí a musí se podávat antibiotika, která pak přechází i do mléka.

Telata jsou brzy po narození odstavována a odloučena od matky a krmena nepřirozeným krmivem namísto mateřského mléka. Mléko, které je určeno telatům pak pijeme my. Jsou umisťována do úzkých boxů, ve kterých stráví svůj krátký život, než budou poražena na maso.

Krávy jsou tímto neetickým zacházením tak vyčerpané, že většinou bývají poraženy už po 7 letech prakticky nepřetržitého dojení. Normálně se kráva dožívá zhruba 20 let. Jsou vyšlechtěny tak, aby nadojily až 40 litrů mléka denně, zatímco běžná kráva nadojí polovinu nebo ještě méně.

Představte si svět bez velkochovů  https://www.youtube.com/watch?v=ZR1sV8Ub4EQ

 

Průmyslové zpracování mléka

Dříve se pilo mléko čerstvě nadojené, často ještě teplé, a nijak se neupravovalo. Mléko kyslo samo, protože obsahovalo přirozené bakterie způsobující kysnutí. Dnes je mléko ve velkovýrobě zbavováno svého přirozeného stavu a působení. Výsledkem všech průmyslově používaných způsobů úpravy mléka je prakticky mrtvá tekutina s obsahem mnoha nežádoucích látek a s negativním působením na tělo.

Pokud bychom krmili telata kravským průmyslově zpracovaným mlékem, které my běžně v dnešní době konzumujeme, dlouho by nepřežilo. Tak proč si myslíme, že zatímco telatům, kterým je kravské mléko přírodou určeno, v průmyslově zpracované formě škodí, tak nám, kterým určeno přírodou není, bude prospívat?

Velkovýroba mléka nemůže zajistit mikrobiální nezávadnost syrového mléka a tak musí mléko tepelně ošetřovat. Tepelným ošetřením se usmrtí většina mikroorganismů a mléko se stane trvanlivějším. Ani průmyslově ošetřené mléko však není sterilní, mohou se v něm objevit viry a některé bakterie. Mléko se průmyslově zpracovává tak, že se z něj nejprve oddělí tuk, který se do něj později opět přidá, podle toho, kolik tuku má výsledný výrobek obsahovat. Následně se mléko tepelně ošetřuje jedním z níže uvedených způsobů a homogenizuje se.

Oddělování tuku narušuje celistvost mléka jako takového. Vše, co obsahuje čerstvě po nadojení, má v mléce svůj význam. Například tuk, který je v mléce obsažen, obsahuje enzym, který pomáhá štěpit mléčné bílkoviny. Nízkotučné výrobky tedy hůře trávíme.

Pasterace je tepelné ošetření mléka při teplotě nejméně 72°C.

Vysoká pasterace je tepelné ošetření mléka při teplotě nejméně 85 °C.

Vysokotepelný ohřev (UHT) je tepelné ošetření mléka krátkodobým zahřátím teplotou 135 °C.

Termizace je tepelné ošetření mléka a mléčných výrobků při teplotě 57-68 °C. U zakysaných mléčných výrobků se před balením výrobek zahřeje na 80 °C, aby se zastavil kvasný proces.

Homogenizace je úprava mléka pod vysokým tlakem a teplotou. Tukové částice se zmenší a rovnoměrně v mléce rozptýlí. Mléko se pak jeví krémovitější. Má zabránit usazování tuků na stěnách obalů. U homogenizovaného mléka se už tuk nemůže usadit ani na povrchu v podobě „smetanové čepice“.

 

Rizika konzumace průmyslově zpracovaného mléka a mléčných výrobků

Mléko často obsahuje zbytky antibiotik, těžké kovy, může obsahovat i růstové hormony a polychlorované bifenyly. Může obsahovat i viry a bakterie.

V mléce se mění obsahové složky v důsledku špatného složení krmiv dojnic. Krávy jsou krmeny znehodnoceným krmivem. Místo trávy dostávají obiloviny obsahující pesticidy a jiné nežádoucí látky, masokostní moučku apod. 

Homogenizace způsobuje, že se přirozená struktura tukových částic roztříští. Takto zdeformované tukové částice se velmi hladce vstřebávají a způsobují vyšší hladinu „špatného“ cholesterolu. Na menší částečky se štěpí i bílkoviny a mohou tak posléze procházet střevní stěnou i bez předchozího enzymatického strávení a způsobovat alergickou reakci.

Tepelné ošetřování mléka přináší sice větší bezpečnost co do obsahu škodlivých mikroorganismů, ale je příčinou i mnohých negativ:

• Zničí se enzymy, které nám pomáhají mléko trávit.
• Sníží se využitelnost minerálních látek (včetně vápníku!).
• Sníží se obsah vitamínu C o 50%, snižuje se i obsah vitamínů B6 a B12.
• Přítomné bílkoviny se znehodnocují.

 

Dochucování a slazení mléčných výrobků

Protože vše, co je sladké, se dobře prodává, tak se i mléčné produkty dočkaly velké vlny oslazování a dochucování. Takovéto výrobky samozřejmě nemají pro naše tělo prospěšný účinek, ba právě naopak. Škodí nám.

 

Doporučované mléčné výrobky

V podstatě jedinými odborníky doporučovanými mléčnými výrobky jsou zakysané mléčné výrobky (jogurty a kefíry) a to bílé, nikoliv dochucené a slazené. Kysané výrobky jsou lépe stravitelné, protože při fermentaci dochází k přeměně pro mnohé těžce stravitelného mléčného cukru na kyselinu mléčnou. Pokud je však následně výrobek pasterizován, klesne množství přítomných probiotik a tím i zdravotní prospěšnost tohoto výrobku.

 

Mléko a vápník

Mléko je doporučováno především pro svůj vysoký obsah vápníku ve spojitosti se stavbou kostí a prevencí osteoporózy (řídnutí kostí). Nabízí se ale otázka, jak je možné, že žádný savec netrpí v dospělosti osteoporózou, přestože po ukončení sání mateřského mléka po zbytek života nepije žádné mléko? Kde je „zakopaný pes“, když v Severní Americe, kde je nejvyšší spotřeba mléka, je také nejrozšířenější osteoporóza? Odpovědí je nekončící loby mlékárenského průmyslu, udržování mýtů o mléce i lhostejnost nás spotřebitelů k tomu, co nakupujeme, jíme a pijeme.

Vápník, stejně jako každá jiná živina v těle, neprochází tělem samostatně, ale společně s mnoha dalšími. Aby byla v těle prospěšná, musí procházet tělem v optimální kombinaci s dalšími živinami. Takové optimální kombinace živin zajišťují právě primární potraviny a suroviny, které nebyly narušeny průmyslovým zpracováním.

Vápník sám o sobě může natropit více škody než užitku, je-li doplňován do těla samoúčelově. Je známo, že ke svému prospěšnému působení v těle potřebuje vhodné množství např. vitamínu D, hořčíku i vitamínu K2. 

Dalším faktorem hodným zřetele je využitelnost vápníku z dané potraviny. Z potraviny, která má nižší obsah vápníku, může být v těle využito více vápníku, než z potraviny, která obsahuje vápníku hodně. Více tady tedy neznamená vždycky lépe. Je známo, že z mnoha rostlinných zdrojů je možné získat více vápníku než z mléka.

Pozor bychom si měli dát na potraviny a další faktory, které napomáhají vápník z těla odvádět:

• bílý rafinovaný cukr
• bílá pšeničná mouka
• častá konzumace masa, mléka a mléčných výrobků
• fosforečnany jako aditiva v nejrůznějších potravinách
• podle některých celostních terapeutů lilkovitá zelenina – brambory, rajčata, papriky, lilky
• kofein – káva, černý a zelený čaj, čokoláda
• alkohol
• nadměrná konzumace soli
• nedostatek pohybu, cvičení a pohybu na čerstvém vzduchu
• nadměrný stres

 

Alternativy mléka

Pro kuchařské účely je možno místo živočišného mléka používat jakákoliv rostlinná „mléka“ (rýžové, ovesné, mandlové, sójové, atd.).

Z výživového hlediska vápník, kvůli kterému mléko a mléčné výrobky konzumujeme, můžeme čerpat z mnoha jiných zdrojů:

• Konopná semínka – výborný zdroj vápníku, bílkovin i omega-3 mastných kyselin
• Kapusta, brokolice, květák – mají mnohem vyšší využitelnost vápníku než mléko
• Zelená zelenina – listy (kromě špenátu, mangoldu a listů červené řepy), byliny, zelené klíčky
• Luštěniny
• Celozrnné obiloviny
• Ořechy a semena
• Ryby a vejce, kosti v sardinkách
• Mořské řasy

 

Závěr

99% doby existence lidstva jsme živočišné mléko nekonzumovali. Pokud by tedy pro nás bylo pití mléka nutností, lidstvo by do dnešních dnů nepřežilo. Mléko konzumujeme teprve posledních pár set let. Od doby, kdy se lidé začali usazovat, pěstovat plodiny a chovat zvířata.

Můžeme se z dostupných informací sami rozhodnout, jak s mlékem, mléčnými výrobky, neetickým chovem zvířat i manipulací mlékárenského průmyslu my sami naložíme. Můžeme se mléka vzdát úplně nebo omezit jeho konzumaci na minimum v té nejpřijatelnější podobě. To znamená upřednostňovat mléko čerstvé, syrové nebo přirozeně zkvašené, nehomogenizované, nepasterované, neslazené a neochucované od ověřeného, bezpečného zdroje. Od krav, které se pasou venku na trávě a žijí přirozeným způsobem.

 

---

Reference

Hana Zemanová: BioAbecedář, vydavatel: Smart Press, vydáno v roce 2011, ISBN 978-80-87049-30-3.

Udo Pollmer, Brigitte Schmelzer-Sandtnerová: Šokující pravda o výrobě potravin, vydavatel: Fontána, vydáno v roce 2001, ISBN 80-86179-60-5

Margit Slimáková: Velmi osobní kniha o zdraví, vydavatel: BizBooks, vydáno v roce 2018, ISBN 978-80-265-0753-6

Petř Fořt: Tak co mám jíst, vydavatel: Grada Publishing,a.s., vydáno v roce 2007, ISBN 978-80-247-1459-2