Celé fungování přírody je založeno na procesu kompostování. Je to způsob, jak příroda recykluje živiny obsažené v rostlinách a zvířatech a vrací je zpět do půdy, kde budou přínosem stávajícím nebo dalším rostlinám a živočichům. V přírodě nenajdeme žádný nežádoucí odpad. I listí, trávu či popadané větve příroda beze zbytku zužitkuje. Je to dokonalý přírodní koloběh. A my se jím můžeme inspirovat na svých zahradách.

Kompost je tedy hmota, složená z organického materiálu (odumřelé části rostlin, živočichů a jejich exkrementů), od které očekáváme, že se přemění ve veleúrodný humus. Je dobrým zdrojem draslíku, stopových prvků a obsahuje i fosfor.

Humusem zlepšujeme zdraví půdy, rostliny jím obohacené tak lépe prospívají a jsou odolnější před některými druhy škůdců. Nemusíme je tedy ze zahrady odvážet a ještě za to platit, ale naopak, můžeme si tento cenný přírodní materiál ponechat a využít přímo na naší zahradě – ať už k dalšímu zpracování (dřevo) nebo v případě listí či trávy k návratu do půdy v podobě humusu.

 

Výhody / důvody pro používání kompostu

• Podporuje růst rostlin.
• Pomáhá rostlinám odolávat chorobám a škůdcům.
• Provzdušňuje těžkou půdu, zvyšuje její propustnost a umožňuje kořenům lépe prorůstat.
• Zhutňuje příliš lehkou půdu tak, že lépe zadržuje vodu.
• Je potravou pro půdní mikroorganismy, nezbytné pro zdraví půdy.
• Je čistě přírodním, zdravým způsobem hnojení.
• Efektivně využívá organické zbytky z naší zahrady i z kuchyně namísto jejich odvozu na skládku.
• Šetří náš čas a naše peníze na nákup hnojiv či substrátů pro výsadbu do květináčů nebo truhlíků.

  

Proces přirozeného kompostování

Kompostování je proces tlení, tedy rozkladný proces za přístupu vzduchu, který vede k tvorbě úrodného humusu. Naproti tomu procesu bez přístupu vzduchu, nazývanému hnití, kdy vzniká páchnoucí slizká hmota, se chceme vyhnout a hlídáme, aby k němu nedocházelo.

Organický materiál, který vložíme do kompostéru, obsahuje velké množství bakterií. A právě ty celý rozkladný proces zahájí.

Tyto bakterie a další organismy mají dostatek potravy a rychle se množí. Nastěhují se sem také větší živočichové jako žížaly a hmyz a začnou rozkládající se hmotu konzumovat. Tím ji štěpí na menší kousky. Při této činnosti se uvolňuje velké množství tepelné energie a kompost se zahřívá.

Mikroorganismy jsou nyní nejaktivnější. Kompost se velmi zahřívá. Bakterie v této fázi jsou uzpůsobené k životu za vysokých teplot. Žížaly a větší živočichové se odstěhují a vrátí se do kompostu opět, až vychladne. Vznikající teplo dokáže zahubit semena plevelů, škůdce i choroboplodné zárodky. Živáčci ve velkém konzumují a obsah kompostu se výrazně snižuje.

Všichni živočichové zúčastnění v rozkladném procesu potřebují ke svému životu vzduch. V této chvíli už může dojít ke spotřebování zásob vzduchu a vhodných zdrojů potravy, takže se rozkladné procesy zpomalí. Kompost chladne a stěhují se do něj jiné mikroorganismy a houby, které pokračují v rozkladu hmoty.

Hmota se dále pomalu rozkládá a vzniká použitelný humus.

 

Studené, pomalé kompostování

Na většině zahrad je nejběžnějším způsobem pomalé, studené kompostování. Jedná se o kompostování organického odpadu v objemu do cca 1m3. Přísady se přidávají postupně, jak jsou k dispozici a dbáme na vyvážený stav hnědé a zelené hmoty. Občas kompost převrátíme a provzdušníme. Nic víc není třeba. Tento druh kompostu vydá zralý humus za 12-18 měsíců. Vytvoří se stejně kvalitní humus jako při horkém kompostování.

• pomalý proces vzniku humusu
• materiál se přidává po částech
• malá pravděpodobnost, že zničí plevele
• zničí jen některé rostlinné choroby
• nízká pracnost

 

Teplé (horké), rychlé kompostování

Pro tento typ kompostování potřebujeme více místa a je třeba kompost naplnit najednou větším množstvím správných směsí přísad ve vyváženém poměru uhlíku a dusíku. Tento typ kompostu zraje jen 12 týdnů a musí se během této doby několikrát obrátit. Navršený materiál je třeba přikrýt, aby neunikalo vznikající teplo. Teplota uvnitř kompostu může dosáhnout až 80 °C!

• rychlý proces
• všechen materiál se musí navršit najednou
• velká pravděpodobnost, že zničí plevele
• zničí velké množství rostlinných chorob
• větší pracnost

 

18ti denní Berkeley kompost

Velmi rychle, běhěm 18 dní je možno vytvořit velmi kvalitní kompost podle metody vyvinuté na universitě v berkley v USA.  Je třeba navršit jednorázově všechen potřebný materiál a nechat to pak zrát. Musíme vytvořit velkou hromadu, zhruba do výšky člověka, minimálně 1m³. Hromadu vršíme na volném prostranství, aby byla ze všech stran dobře provzdušňována.

A co tedy vše do této hromady dát? Hlavním uhlíkatým materiálem by mělo být listí, štěpka z větví nebo sláma nebo jejich kombinace. Dále je třeba do hromady přidat další organické ingredience, co možná nejvíc druhů. Zde je možný výčet: čerstvě posekaná tráva, listí z kostivalu, jícha z kopřiv, močůvka, moč, krev, různé druhy hnojů, bahno z jezírka, vlasy, chlupy, mrtvá myš, atd. Těmito přísadami velmi účinně nabudíme kompostovací proces. Navršíme velkou hromadu vším uvedeným, co máme k dispozici a dbáme na poměr, tedy hodně uhlíkatého materiálu a dusíkatého málo. Můžeme tam přimíchat také trochu hlíny, starého kompostu, dřevěného uhlí.

Na závěr hromadu pořádně zalijeme (při ždímání materiálu by z něj měla kapat voda). Hromadu pak zakryjeme plachtou, která pomůže udržet v hromadě vlhkost. Kompost se začne rychle zahřívat. Po 4 dnech jej přeházíme. Pak každé 2 dny. Při přehazování je důležité, aby se vnější části dostaly dovnitř a naopak ty, co byly uvnitř hromady, zase na vnější obvod. Hlídáme, aby měl materiál optimální vlhkost. Pravidelnost přehazování je pro úspěšnost tohoto kompostu velmi důležitá.

Při rozkladném procesu dosahuje teplota v této hromadě až 65 °C, což ničí patogeny a semena plevelů. Výhodou tohoto kompostu je také skutečnost, že vůbec neztratí na objemu. To je úžasné zjištění, když si vezmeme, že některé dlouhodobé komposty ztratí až 90% objemu. A navíc ta rychlost! Už za 18 dnů máme kvalitní zralý kompost připravený k použití.

 

Kompostovací vybavení

Kompostér – nádoba na hromadění organické hmoty

Existuje mnoho materiálů a provedení kompostovacích nádob, které jsou na současném zahradnickém trhu v nabídce. Řešení však může být úplně jednoduché. Stačí udělat ohrádku z dřevěných desek s mezerami do obdélníkového nebo čtvercového tvaru. Vystačíte si i s vyřazenými dřevěnými paletami. Pozor však na vratné europalety – bývají napuštěny jedy pro delší životnost. Každopádně by při výběru kompostéru měla hrát roli zdravotní nezávadnost, tedy si vybírat přírodní materiály jako surové neošetřené dřevo, bambus, kulatiny, odkory…

Nářadí na obracení kompostu

Nám se osvědčil vrták, ale využít se dají i rycí vidle.

 

Umístění kompostéru

Místo by mělo být dobře dostupné, nemělo by být daleko od kuchyně, jinak se vám tam nebude chtít chodit. Tedy kousek od domu, někde jej „schovat“ za nějaký keř, do stínu nebo polostínu a závětří. Měl by být ideálně založen přímo na zahradní půdě, aby se do něj zespodu mohli dostat různí živáčci a mohla z něj odtékat přebytečná voda.

Máme-li větší zahradu, můžeme si vedle kompostu založit také sklad / hromadu mulče či slámy, příp. zeminy, které lze do kompostu také přidávat. Tímto materiálem lze dobře regulovat strukturu kompostu. Navíc zemina dodává do kompostu důležité půdní organismy.

 

Bez čeho se při kompostování neobejdeme

Materiál ke kompostování

Suroviny na kompost rozdělujeme na zelenou a hnědou hmotu, které by měly být v kompostu rovnoměrně zastoupeny, aby kompostovací proces zdárně probíhal a byli jsme na závěr obdarováni úrodným humusem. Jinými slovy, kompostovací živáčci potřebují vyváženou stravu, aby nám odvedli potřebnou práci.

Zelená hmota dodává dusík a urychluje rozkladný proces. Je to vše, co je měkké a čerstvé: posekaná tráva, kuchyňské rostlinné zbytky, čerstvý plevel, spadaná jablka, květiny, čajové nálevové sáčky, kávová sedlina, zbytky ovoce a zeleniny ze zahrady.

Hnědá hmota obsahuje stavební prvek uhlík a zajišťuje tak výslednou strukturu humusu, pomáhá udržovat v kompostu vzduchové kapsy, rozkládá se pomalu. Je to tuhý a suchý materiál: staré uschlé květiny ze záhonu, podzimní spadané listí, sláma, piliny a hobliny, větve a větvičky, papírové obaly, kartony, papírové obaly na vajíčka, vlasy a chlupy, skořápky od vajíček.

Větší části rostlin nastříháme na menší, zbytky z košťálovin také krájíme na menší kousky.

Ořechové skořápky a větší pecky do kompostu patří, ale my je tam nedáváme, protože se příliš dlouho rozkládají. Místo na kompost je přidáváme přímo pod keře jako mulč. Je dobré je drtit na malé kousky, třeba kladivem. Mívají nebezpečně ostré hrany.

Listy z ořešáku na kompost nepatří. Obsahují totiž látky, které zpomalují růst jiných rostlin. Tyto listy můžeme nechat ležet pod ořešákem, dokud se samy nezapraví do půdy nebo na ně založit samostatný ořešákový kompost.

Zralé plevele a nemocné rostliny je možno přidávat do horkého kompostu, při jehož vysoké teplotě dojde k jejich zničení.

Co na kompost nedávat

Listy z ořešáku na kompost nepatří. Obsahují totiž látky, které zpomalují růst jiných rostlin. Tyto listy můžeme nechat ležet pod ořešákem, dokud se samy nezapraví do půdy nebo na ně založit samostatný ořešákový kompost. Taktéž by na kompost nemělo přijít vařené jídlo, živočišné zbytky potravy, trus domácích zvířat (kočky a psi) včetně jejich podestýlky, uhelný popel a samozřejmě jakýkoliv neorganický, umělý materiál vytvořený člověkem.

Voda

Optimální množství vody v kompostu je zásadní pro žádoucí rozkladné procesy.

Když je vody moc: v kompostu se snižuje množství vzduchu a rozkladné organismy, které vzduch k životu potřebují, se utopí. Hmota začne zapáchat.

Když je vody málo: Rozkladný proces probíhá velmi pomalu.

Zelená hmota obsahuje hodně vody, hnědá hmota málo. V kompostu tedy kombinujeme zelenou hmotu s hnědou podle aktuální vlhkosti. Množství vody v kompostéru lze regulovat také poklopem. Kompostér musí být dobře propustný, aby se v něm nezadržovala voda - neměl by mít dno.

Vzduch

Rozkladné organismy potřebují ke svému životu vzduch. Je-li kompost příliš mokrý, vytlačuje se vzduch a v rozkladném procesu pokračují anaerobní bakterie, které vzduch nevyžadují. Jedná se však o hnití, nikoliv kompostování (tlení). Výsledkem bude páchnoucí hnijící slizká hmota, nikoliv humus. Vzduch zajistíme v kompostu tak, že do zelené hmoty přidáváme hnědou hmotu. Dále můžeme kompost provzdušňovat obracením kompostu.

Teplo

Průběh kompostovacího procesu ovlivňuje i teplota vzduchu. Při nízkých teplotách se proces zpomalí nebo se téměř zastaví, při oteplení se znovu rozběhne.

 

Použití kompostu

Už je to tady, dočkali jsme se a máme zralý kompost - tedy HUMUS, který můžeme konečně použít. Vyzrálý humus poznáme podle tmavě hnědé barvy, konzistence a příjemné zemité vůně. Nemusí mít úplně jemnou strukturu, nevadí ani vlákna, hrudky, menší větvičky či ještě nerozložené vaječné skořápky. Chceme-li za každou cenu humus s jemnou strukturou, můžeme jej prosít přes síto.

Humus lze použít kdekoliv na zahradě – na zeleninu, ovocné stromy a keře i okrasné rostliny všeho druhu, na trávník i do truhlíků. Lze jej úspěšně použít i k výrobě výsadbového substrátu.

Vyzrálý humus je dobré použít během několika měsíců po vyzrátí, neskladovat ho dále v kompostéru. Raději jej využít kdekoliv na zahradě, kde bude několikanásobně užitečnější. Humusem přihnojujeme na jaře a začátkem léta, když rostliny vyrůstají a mají vyšší potřebu živin. Je možné humus používat i v zimních chladných měsících.  Nedoporučuje se hnojit humusem koncem léta, protože by mohl urychlit růst měkkých výhonků, které by příchod chladného počasí mohl poškodit

Humus aplikujeme na povrch půdy ve vrstvě silné 1 cm. Obecně platí, že asi 50 litrů humusu vystačí na roční výživu plochy 5 m².

 

VERMIKOMPOST

Tento druh kompostování je vhodný pro menší množství, tedy hlavně pro ty, kteří zahradu nemají nebo ji mají daleko či mají velmi malou zahrádku. Jedná se o žížalí kompost. Toto kompostování se uskutečňuje ve speciálně upravené bedýnce, kterou lze svépomocí sestavit nebo si koupit již vyrobený vermikompostér. S pomocí speciálního druhu žížal (žížaly hnojní a žížaly evropské) je možno zpracovávat organický odpad z běžné domácnosti. Je velmi praktický, může být malý a nenápadný, lze jej umístit do domácnosti i na balkon, je možné ho přesouvat. Nezapáchá a jeho provoz zabere minimum péče. Zralý humus se začne vytvářet po několika měsících žížalí práce. Výsledný humus je velmi výživný a dobře zadržuje vodu. Lze jím přihnojovat zahradní i pokojové rostliny

Potřebné podmínky pro super práci žížal

• temné prostředí
• stále vlhký obsah, ale nesmí být přemokřeno, zajistit, aby do něj nepršelo
• zajistit, aby přebytečná tekutina mohla odtékat
• dobrá cirkulace vzduchu
• izolace před vysokými a nízkými teplotami, ideální je teplota kolem 19 °C, vyhovující je 12-25 °C
• nejefektivnější vermikompostéry jsou mělké a široké
• zajistit optimální vyváženou stravu žížal, ale nepřekrmovat je
• každou vrstvu odpadu přikrýt např. papírem, kuchyňskou utěrkou, nadrceným listím, hoblinami.

Čím žížaly krmit

• slupky ze zeleniny a ovoce
• menší množství vařených potravin: brambory, zelenina, obilniny (těstoviny, rýže atd.)
• čaj a kávová sedlina
• rozdrcené vaječné skořápky
• řezané květiny
• obaly od vajíček, papírové utěrky
• jednoletý plevel v malém množství

Čím žížaly určitě nekrmit

•  živočišné zbytky (z masa, ryb, mléčných výrobků a vajec)
• slupky z tropického ovoce a z cibule
• nemocné rostliny

Výroba vlastního vermikompostéru

Pro výrobu vermikompostéru nám postačí dřevěná bedýnka s víkem. Ideální proporce stran jsou 3:2:1 (délka : hloubka : výška). Vyvrtáme dírky do dna a do stěn. Vermikompostér postavíme na krátké nožky nebo na nějaké podkladové hranoly, aby bylo dno bedýnky ve vzduchu a neleželo v odtokové vodě. Podložíme ji nějakou nízkou nádobou na zachytávání odtokové vody s živinami. Tato výživná tekutina je výborným přírodním hnojivem. Na dno bedýnky dáme kartonový papír natrhaný na kousky společně s hotovým kompostem a třeba piliny nebo hobliny. Přidáme žížaly a po pár dnech můžeme začít přidávat kuchyňské zbytky ovoce a zeleniny.

 

LISTOVÝ KOMPOST

Menší množství suchého listí z opadavých stromů je možno přidávat na kompost pro vyvážení velkého množství zelené hmoty, např. čerstvě posekané trávy. Velké množství podzimního spadaného listí by však kompost zahltilo. V takovém případě můžeme listí kompostovat zvlášť vytvořením listového kompostu neboli „listovky“. Suché listí se rozkládá pomalu ve studeném rozkladném procesu pomocí práce hub a plísní.

Podzimní listí shrabeme, je-li suché, můžeme pokropit, ideálně shrabeme až po dešti, když je ještě listí mokré. Urychlíme tak jeho tlení. Listí zajistíme proti rozfoukání větrem. Na to postačí plastové pytle, které propícháme na různých místech a nahoře je lehce zavážeme. Uložit je můžeme někde pod keři, za stodolou, apod. Další možností je ohrádka z pletiva, do které všechno listí na podzim uložíme.

Listovka je zralá k použití za 1-2 roky.

  

TRAVNÍ KOMPOST

Menší množství posekané trávy můžeme přidávat do běžného kompostu. Pro větší objem posekané trávy, které by však běžný zahradní kompost zahltilo, můžeme vytvořit samostatný travní kompost. K posekané trávě přidáváme pro vyvážení prvky hnědé hmoty, např. použité papírové utěrky, nepotištěné nebo málo potištěné papíry či kartony. Je třeba je natrhat a zmačkat a odstranit veškeré lepicí pásky a svorky. Pro kompostování používáme samozřejmě pouze trávu, která nebyla ošetřena žádnými herbicidy a jinými chemickými přípravky!

 

JABLEČNÝ KOMPOST

Jablečný kompost využijeme, máme-li jabloně. Velké množství spadaných jablek by běžný kompost zatížilo. Na jablečný kompost je třeba mí pevný kompostér kvůli větší hmotnosti jablek. V jablečném kompostéru střídáme vrstvu jablek cca 15 cm a vrstvu dalšího materiálu (např. vlhké, spadané listí, hobliny, slámu nebo ještě nevyzrálý zahradní kompost). Jablka v každé vrstvě rýčem nahrubo nasekáme, aby se rychleji rozkládaly. Tento kompost bude zralý za 1-2 roky.

 

KOMPOSTOVACÍ TOALETY

Lidské výměšky, stejně jako koňský nebo kravský trus jsou po zkompostování výborným hnojivem. Zkompostování výkalů je nutné pro to, aby se rozložily zpátky na prvky, které umí rostliny využít. Obsahují ideální poměry dusíku, fosforu a draslíku. Mají cenu zlata. Žádné umělé hnojivo nedokáže tak efektivně zúrodnit půdu. Lidé už po staletí své výměšky kompostují a používají k pěstování rostlinné potravy.

A jak se k tomu postavili civilizovaní lidé? Zavedli kanalizaci. Naše výkaly splachujeme pitnou vodou, posíláme je do vodního systému, který tímto silně narušujeme a vytváříme nerovnováhu – v potocích, řekách i mořích. Výkaly nepatří, jak zamýšlí lidské bytosti, do vody, ale dle původního záměru přírody patří do půdy, kde se přirozeně rozloží a dále rostlinám poslouží. Ve vodě se totiž obsahem živin z výkalů rychle množí řasy a sinice a narušuje se přirozená rovnováha. Navíc právě ve vodním prostředí se mohou následně tvořit také různé bakterie a choroboplodné zárodky, k čemuž v kompostu / půdě díky půdním mikroorganismům nedochází.

Velkou roli v nerovnováze vodního ekosystému má také obsah nežádoucích látek v lidských výkalech, jako jsou hormony a různé léky. Je již dobře známo, že právě přítomnost hormonů v řekách ovlivňuje rozmnožovací schopnosti některých ryb a živočichů. Je na čase se nad tímto tématem vážně zamyslet a začít dělat kroky k nápravě, každý podle svých možností. Toto téma se netýká pouze našich výkalů a kam je posíláme, ale také kosmetiky, mycích a čisticích prostředků, které také putují kanalizací do vodního systému a narušují přirozené prostředí a nakonec zhoršují i naši kvalitu života. Jsme součástí tohoto přírodního systému, kdy se jakákoliv nerovnováha dotkne nakonec i nás. Máme ale velkou výhodu – můžeme to ovlivnit, můžeme to změnit!

Kompostovací toalety můžou mít různou podobu. Ve všech případech lze do nich házet toaletní papír, který se přirozeně rozloží.

• Díra nebo brázda v zemi – výkaly se po zasypání hlínou rozloží a zúrodní okolní půdu.
• Klasická kadibudka s jámou pod ní – jedná se jen o shromažďovací místo pro výkaly, pro jejich přeměnu v úrodnou půdu je nutno je přesunout do půdy, zasypat a nechat tam rozkládat.
• Kbelík s pilinami – větší kbelík v dřevěné bedně s dírou nad kbelíkem opatřenou záchodovým prkýnkem, výkaly se mísí s pilinami a pak se odnesou někam do půdy.
• Dvoupatrová kompostovací toaleta s kompostovacím zásobníkem (starý švédský patent) – výkaly se přímo v toaletě zkompostují a jednou za rok se mohou vynést a pohnojit potřebné místo na zahradě.